Euractiv: Obranný fond má pomoci proti plýtvání peněz na rozvoj evropských armád

Euractiv: Obranný fond má pomoci proti plýtvání peněz na rozvoj evropských armád

Evropský parlament odsouhlasil první část finančního programu, který má za cíl podpořit evropský obranný průmysl a umožnit efektivnější koordinaci vojenských zakázek. Někteří experti ale fond kritizují, protože například přímo nezakazuje vývoj autonomních zbrojních systémů.

Na začátku července schválili europoslanci Evropský program rozvoje vojenského průmyslu, takzvaný EDIDP. Ten bude v letech 2019 a 2020 investovat půl miliardy eur do evropských vojenských projektů. Jedná se tak o předskokana daleko rozsáhlejšího Evropského obranného fondu (EDF), který by měl vstoupit v platnost v roce 2021. Představy o užší spolupráci v oblasti obranného průmyslu se tak začínají materializovat a i Parlament, který jinak bývá ohledně vojenských záležitostí opatrný, pilotní návrh schválil bez větších problémů.

„Jedná se o historický krok vpřed pro evropský obranný průmysl. Tento program nám pomůže dosáhnout větší konkurenceschopnosti, strategické autonomie a naučí nás, jak lépe hospodařit s výdaji na obranu.Za pouhý rok se nám podařilo vyjednat slibné nařízení, které podpoří inovační kapacitu Evropy,“ řekla lidoveecká europoslankyně a zpravodajka pro tento návrh Françoise Grossetêteová.

Dalším krokem bude projednání návrhu o nařízení o zavedení Evropského obranného fondu (EDF), který ustanovuje právní podobu a pravomoci fondu pro období 2021-2027. Návrh byl vydán 13. června 2018 a teprve tak vstupuje do schvalovacího procesu.

Vytvoření EDF navrhnul předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker v roce 2016. Jedná se o finanční program, který doprovází celkovou aktivizaci projektu evropské obrany v rámci stále strukturované spolupráce známé pod anglickým akronymem PESCO. Ta se rozběhla poté, co se angažované členské státy EU znepokojily ruskou anexí Krymu z roku 2014 a později izolacionistickými výroky amerického prezidenta Donalda Trumpa na úkor transatlantických obranných struktur.

V současném finančním rámci EU se účinnost fondu teprve zkouší a probíhá v experimentální fázi, ale od roku 2020 by měl být EDF plně operativní. Fond se skládá ze dvou částí, výzkumné a vývojové  tedy již zmíněného programu EDIDP. Na výzkumnou část, která je financována čistě z evropského rozpočtu, je až do roku 2020 uvolněno 90 milionů eur a pro období 2021 – 2027 má nový víceletý finanční rámec poskytovat obrannému výzkumu půl miliardy eur ročně. Vývoj je naopak z 80 % financován členskými státy a z 20 % z rozpočtu EU. Investice do vývoje do roku 2020 tedy tak odpovídají sumě 2,5 miliardy eur a od roku 2020 by měly dosáhnout 5,5 miliardy eur ročně.

Podmínkou pro udělení grantu je účast alespoň tří členských států na jednom projektu. EU přispěje pouze na projekty, kde členské státy slíbí zakoupit finální verzi produktu.

V rámci předběžné dohody s Radou EU a Komisí se Parlamentu v posledním trialogu podařilo prosadit, aby se na zakázkách a projektech podílely minimálně tři firmy ze třech různých členských států místo původních dvou. Parlament prosadil i požadavek, aby se zohledňovaly firmy se střední kapitalizací, tedy větší firmy, které ale mají pod 3000 zaměstnanců.

EU chce zamezit plýtvání a duplikaci

Cílem obranného fondu není vytvořit samostatný obranný rozpočet, který by nahradil národní vojenské programy či rozpočty. Podle Komise je EDF způsob, jak přehledněji a efektivněji nakládat s evropskými výlohami na obranu.

Obranné náklady členských států EU v roce 2016 činily 227 miliardy eur, což je po rozpočtu amerického Pentagonu nejvíce na světě. Evropa si tuto pozici udržuje dodnes. Problém ale podle Evropské komise a mnohých expertů na strategické otázky tkví v tom, že příliš národně orientovaná koordinace vojenských zakázek a nedostatek spolupráce s ostatními členskými státy (až 80 % všech vojenskách akvizic je organizováno na čistě národní úrovni) způsobuje zbytečné plýtvání penězi a duplikaci jinak stejně využitelné vojenské techniky.

Evropské státy například používají 19 různých typů útočných obrněných vozidel, zatímco USA používají jenom jeden. Jen vytvoření jednotného systému certifikace munice by mohlo zemím Unie podle odhadů ušetřit půl miliardy eur ročně. Dalších 600 milionů eur by se mohlo ušetřit díky sdílení pěchotních vozidel. Komise odhaduje, že tím dochází ke zbytečným ztrátám mezi 25 až 100 miliardami eur ročně.

Naděje menších a středních firem z ČR

Společné projekty a lepší systém pobídek, který se EDF snaží nastolit, by tak měly podpořit potřebnou synchronizaci a evropeizaci výzkumu a výroby obranných technologií. Aby rozdělování grantů bylo spravedlivé a netýkalo se pouze vojenských koncernů větších členských států, které evropskému obrannému trhu jinak dominují, 10 % objemu zakázek by mělo zahrnovat menší a střední podniky z více členských států.

„V Evropském parlamentu jsme prosadili skutečné záruky pro účast malých a středních podniků a také finanční pobídky pro jejich vyšší zapojení. Identifikovali jsme již řadu českých firem, které mají zájem se do programu zapojit, a také mají reálnou šanci uspět,“ zdůraznil ve svém vyjádření pro EURACTIV.cz český europoslanec za ČSSD Miroslav Poche.

I když nedošlo k založení zvláštní agentury či styčného bodu po vzoru Technologické agentury ČR, ministerstvo obrany, které má EDF za českou stranu na starosti, funguje jako prostředník mezi soukromým sektorem a Evropskou obrannou agenturou.

Vzhledem k otevření tendrů a grantů menším a středním firmám, ze kterých je český obranný průmysl primárně složen, budou tyto společnosti potřebovat o to větší reprezentaci a asistenci při zadávání evropských grantů a zakázek. Podle MO v tomto ohledu hraje přínosnou roli Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR (AOBP), která  pomáhá přenosu informací, zveřejňuje formalizované dokumenty k výzvám na předkládání projektů a pomáhá v zajišťování nezbytných kontaktů.

Působnost této asociace proniká až na evropskou úroveň, jelikož AOBP je členem svazu evropského zbrojního průmyslu Aerospace and Defence Industries Association of Europe, která se podílí na veřejných konzultacích během legislativních příprav.

Klíčovým partnerem je podle MO také Zastoupení Evropské komise v ČR, které organizuje tematické semináře a konference, a zajišťuje tak socializaci a zapojení klíčových hráčů do evropských bezpečnostních kruhů.

Celkový postoj vlády k zapojení českých firem do EDF shrnul český státní tajemník pro evropské záležitosti Aleš Chmelař takto: „Jednáme intenzivně se zástupci českého průmyslu, aby se na budoucí výzvy začali připravovat. Je v našem zájmu jak ekonomickém, tak strategickém, aby české firmy, ale i vědecké či akademické instituce peníze čerpaly v maximální míře.“

Mezinárodní partneři českých zbrojařů a průmyslové clustery

Co se týče partnerských zemí, se kterými český obranný průmysl nejvíce spolupracuje a kde by mohl existovat největší potenciál pro rozvoj nových patentů a technologií, MO uvádí Německo, Francii, Itálii, Španělsko, Rakousko, Švédsko, Slovensko a Maďarsko.

Do budoucna nelze vyloučit ani slučování průmyslových zájmů evropských obranných firem podle regionálních zájmů. Například asociace obranného průmyslu Estonska, Norska, Finska, Dánska a Švédska vydaly během veřejných konzultací o EDF společné prohlášení, ve kterém apelují na Komisi kvůli lepší ochraně malých a středních podniků před převahou velkých firem, které jsou především německé, italské, francouzské a britské.

Zajímavou otázkou je, zda by se obranných projektů měly účastnit vnější partnerské státy a třetí země. Mnohé třetí země, jako jsou například Kanada či Brazílie, se účastní v rámci Společné obranné a bezpečnostní politiky (SOBP) bezpečnostních a civilních misí a mají s EU dohody o vojenské spolupráci. Obrana se také stává žhavým tématem Evropské sousedské politiky, a to jak v rámci spolupráce s Východním partnerstvím, tak s oblastí Jižního Středomoří.

Ukrajina například propůjčila evropské námořní misi EUVNAFOR Atalanta v Adenském zálivu útočnou fregatu a Gruzie vyslala na naléhání Francie 140 pozemních jednotek do Středoafrické republiky, poté co se všechny ostatní členské státy odmítly nebezpečné mise zúčastnit. Navíc obranná spolupráce s Evropskou obrannou agenturou a užší vojenská spolupráce v rámci SOBP je kladena jako jedna z podmínek asociační dohody s Ukrajinou z roku 2016.

Zatím ale plány EDF třetí země úmyslně vylučují, včetně USA a Velké Británie. Přístupu třetích zemí se například zastává již zmíněné společné vyjádření nordických asociací bezpečnostního průmyslu.

České ministerstvo je toho názoru, že „podpory subjektů třetích zemí bylo možné využít pouze v náležitě odůvodněných případech, kde průmysl EU nenabízí srovnatelné řešení. Současně nesmí být dotčeny bezpečnostní a obranné zájmy Unie ani jejích členských států.“

Podpora kontroverzních vojenských systémů

Někteří experti ale upozorňují na to, že návrhy o EDIDP a EDF neposkytují  dostatečné etické záruky a že některá pravidla  pro zadávání grantů jsou nejasná. Samozřejmě, že vojenské prostředky zakázané mezinárodními smlouvami, jako jsou zbraně hromadného ničení a jiné konvenční zbraně, nejsou v rámci EDF povoleny.

Výbor EP pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) ale povolil vývoj menších střelných zbraní zaměřených na export. Podle zpravodajského portálu Euobserver je také překvapivé přehlédnutí výslovného zákazu použití bílého fosforu a vojenského využití spotřebovaného uranu, který původní návrh EP zmiňoval. Výbor ITRE se místo toho pouze odkázal na třetí odstavec Úmluvy OSN o některých konvenčních zbraních, který tyto látky nezmiňuje.

Ovšem nejvíce opomíjenými z repertoáru nebezpečných vojenských technologií povolených pravidly EDF jsou autonomní vojenské technologie (Lethal Autonomous Weapons, LAW´s), neboli „smrtící roboti“. Vzhledem k rapidnímu pokroku ve vývoji umělé inteligence v posledních několika letech je mezinárodní právo pozadu a zatím se ke zbraním LAW´s nevztahují žádná mezinárodní pravidla.

Některé země jako je například Velká Británie vývoj autonomních zbrojních systémů podporují, protože jiné země jako jsou Čína nebo Rusko, mají v tomto odvětví převahu. EEAS a některé členské státy včetně ČR se staví za dodržování mezinárodních konvencí, což by mohlo ale znamenat, že se zároveň vyhýbají snaze o jakoukoliv regulaci.

Podle Euobserver se Evropský parlament o vyškrtnutí LAW´s z EDF během trialogů zasazoval, ale koneckonců musel na požádání Rady EU od návrhu odstoupit. Stejně jako tomu bylo s fosforem a použitým uranem, instituce EU nezakazují vývoj LAW´s „pokud to bude v souladu s mezinárodním právem“.