Projev Miroslava Poche k energetické účinnosti na plenárním zasedání

Projev Miroslava Poche k energetické účinnosti na plenárním zasedání

Když v listopadu Evropská komise představila své návrhy zimního balíčku, bylo jasné, že právě odstartoval maraton dlouhé a velmi náročné práce. Stáli jsme před velkou výzvou dosáhnout takových znění legislativních návrhů, které by byly přijatelné pro Parlament, Radu i Komisi, ale zároveň umožnily naplnit evropské cíle v energetické oblasti a oblasti boje proti změnám klimatu. Jsem přesvědčen, že Evropa má nejen svůj díl odpovědnosti za celosvětové životní prostředí, ale má také, na rozdíl od mnoha jiných, prostředky a potenciál pro to, aby byla hlavním strůjcem změn a hlavním inovátorem. 

Věřím, že není náhodou, že dnešní diskuze nad balíčkem předpisů, týkajících se čisté energie, a vlastně vůbec celé dnešní plenární zasedání, začíná právě směrnicí o energetické účinnosti, což považuji za aplikaci pravidla „energetická účinnost na prvním místě“ v praxi a věřím, že tento trend převezmou i členské státy při realizaci energetické politiky (:-)).  

Na druhou stranu jsme na začátku všichni nesdíleli stejný pohled na to, jak ambiciózní bychom měli v oblasti energetické účinnosti být. Často to bylo tím, že jsme si jinak vykládali výsledky dopadových studií, či používali různé zdroje matematického modelování nákladů na opatření pro zvýšení energetické účinnosti. Evropský parlament však vždy patřil mezi lídry, pokud jde o  prosazování ambiciózní evropské politiky na ochranu klimatu. Jako volení zástupci obyvatel EU neseme odpovědnost za nalezení účinných řešení, která od nás obyvatelé EU očekávají. 

Do jednání s Radou jsme na jaře vstupovali s požadavkem závazného 35-procentního cíle pro energetickou účinnost do roku 2030, zatímco Rada podporovala komisní linii 30 procent, a to v nezávazném formátu. Vedli jsme velmi dlouhé diskuze, a také velmi technické diskuze, nad nákladností zaváděných opatření, jejich návratností a dopadem na hospodářský růst. Vždy jsem byl a stále zůstávám přesvědčen, a podporují mě v tom i výsledky dopadové studie Komise a řada dalších analýz a  studií, že i přes počáteční výdaje budou mít opatření pro zvyšování energetické účinnosti pozitivní dopad na hospodářský růst, zaměstnanost a na snižování závislosti Evropské unie na importech fosilních paliv. Jsem rád, že se nám po velmi náročných vyjednáváních a mnoha kolech trialogů podařilo dosáhnout kompromisu na úrovni 32,5 %. Rád bych toto číslo viděl ještě vyšší, koneckonců jsme v Parlamentu opakovaně podpořili 40-procentní cíl, ale mějme na paměti, že 32,5 % znamenalo výrazný ústupek pro Radu. 

Velké diskuse probíhaly kolem článku 7, kde jsme dosáhli nakonec dobré dohody. Dojednaná sazba povinných ročních úspor na národní úrovni ve výši 0,8% konečné spotřeby energií je ambicióznější než původní návrh Komise. Přál bych si zde povinné zařazení sektoru dopravy, k čemuž sice nedošlo, ale věřím, že členské státy se v tomto ohledu budou chovat odpovědně.  

Chtěl bych závěrem zmínit oblast energetické chudoby. Jak víte, naše politická skupina je na této půdě dlouhodobě iniciátorem a hlavním propagátorem myšlenky boje proti energetické chudobě. I díky tomu bylo možno v poslední době pozorovat, že problémy lidí, kteří nemají na zaplacení složenek za teplo, stále více a více rezonují mezi politiky na všech úrovních. Jsem proto nesmírně rád, a považuji to za velký úspěch, že se nám podařilo významně posílit tento aspekt a motivovat členské státy k tomu, aby ve svém plánování úspor upřednostnily investice do bydlení nejohroženější skupiny obyvatel. 

Návrh směrnice bude předmětem revize v roce 2023, a to ve světle naplňování závazků, vyplývajících z  Pařížské dohody a pokroku v technologiích. Dohodli jsme se, že nezůstáváme uzavřeni vyšším ambicím, a já v tyto vyšší ambice věřím. V klimatické dohodě jsme se zavázali ke snížení emisí skleníkových plynů o minimálně 40 % do roku 2030, a zvyšování energetické účinnosti je ta nejúspornější cesta, jak k tomu dojít. 

Domnívám se, že jsme dojednáním legislativy o energetické účinnosti skutečně vytvořili velkou příležitost – nejen pro naše životní prostředí, ale také pro evropský průmysl, služby, občany – včetně těch nejchudších – a pro naši konkurenceschopnost na světovém trhu. Proto bych byl rád, kdyby se Parlament za dojednaný text silně postavil i ve svém zítřejším hlasování.